Terapie hrou
Co je terapie hrou?
Nedirektivní terapie hrou je dnes již zavedená metoda využívající léčebný potenciál hry. Děti si hrají a tím se léčí. Zní to neuvěřitelně, ale funguje to!
Děti se v rámci hry vyrovnávají se svými zážitky, zpracovávají své příjemné i nepříjemné zkušenosti, zkouší si nové vzorce chování a vstupují do nových rolí, odhalují a prozkoumávají své nitro, své potřeby, svá přání, budují svůj vztah k sobě a ke světu. My dospělí své pocity a prožitky vnímáme nejčastěji slovy a všichni víme, jak je obtížné převést komplexní vnitřní svět do slov. Hra umožňuje vyjádřit se na symbolické rovině. Zjednodušeně se dá říci, že se v herničce hračky používají jako slova a hra je řečí dítěte. Když děti mohou projevovat své pocity ve společnosti vyškoleného terapeuta, který jim rozumí a přijímá je bez jakéhokoli hodnocení, začínají se cítit lépe. Mohou použít víly a prince, laně a dinosaury nebo třeba hlasitý kulomet na sdělení toho, co si myslí, co cítí a co je trápí. Ve hře se může realita nejen vyjádřit, ale také přetvářet a to je jeden z dalších úzdravných a nosných aspektů hry. K žádoucím změnám nedochází pod vnějším tlakem, ale na základě vnitřního růstu samotného dítěte. Terapeut na dítě nikdy nespěchá, nechává dítěti tolik času, kolik potřebuje. Také mu nevnucuje aktivity, které ze svého pohledu považuje za vhodné, ale o podobě hry nechává rozhodnout samotné dítě. Terapeut vytváří optimální podmínky pro seberozvoj dítěte a podporuje sebeúzdravné mechanismy skryté v každém dítěti.
Nedirektivní terapie hrou je “aplikací” pro děti humanisticky orientovaného psychoterapeutického směru Person Centered Approach, který založil americký psycholog a psychoterapeut Carl Rogers (1902-1987). Tento přístup rozpracovala do podoby Nedirektivní terapie hrou Virginie Axline (1911-1988), která formulovala její základní principy.
Pro koho je terapie hrou určená?
Nedirektivní terapie hrou j je vhodná pro děti ve věku 3 – 11 let.
Pokud vašemu dítěti učitel, dětský psycholog, dětský psychiatr, lékař nebo sociální pracovnice doporučili systematickou individuální psychoterapii a je mu mezi třemi a jedenácti lety, pak je terapie hrou dobrou volbou. Rychlé zlepšení lze očekávat u úzkostných dětí. U dětí, které si nevěří a u dětí, které mají potíže s regulací či vyjadřováním emocí. Rychle se zmírňují či zcela ustupují také psychogenní bolesti hlavy či bříška, astma, sekundární enuréza či enkopréza a tiky. U dětí je duše a tělo daleko více propojeno než u dospělých, proto častěji své pocity komunikují tělesnými symptomy a hra je pro ně možností, jak zdravěji sdělit a zpracovat své trápení.
Terapie hrou je také vhodná jako podpůrná psychoterapie v obtížných životních obdobích dítěte či celé rodiny (prožité trauma, rozvod rodičů, střídavá péče, vážné onemocnění nebo úmrtí důležitého blízkého, ale třeba i narození mladšího sourozence či stěhování). Některé děti jsou zranitelnější a potřebují více podpory než jiné. Chlapci ve srovnání s dívkami dávají svou nespokojenost a zoufalství častěji najevo zlobením. Pro některé z nich je terapie hrou také vhodná, pro jiné je ale vhodnější jiný typ péče – jaký typ péče je nejvhodnější pro vaše dítě probereme při vstupním pohovoru.
Průběh a podmínky terapie hrou:
Terapie probíhá ve speciálně uzpůsobené herničce, kde jsou hračky vybírány tak, aby se u dítěte rozvíjela tvořivost nebo ho mají vést k upokojení. Objevují se zde hračky z reálného života, pomůcky na vyjádření agresivity a hračky vhodné pro tvořivé vyjádření a emocionální uvolnění.
Kolik setkání bude potřeba? Na tuto otázku budeme hledat odpověď společně. Obvykle postačuje 10 – 12 setkání, aby symptomy odezněly, nebo se zmírnily. Během prvním pěti setkání se zdánlivě nic neděje – změny se teprve chystají, dětem také chvíli trvá než se v herničce uvolní a navážeme kontakt. Zhruba okolo pátého setkání se začínají objevovat první změny, ty jsou však zatím křehké a aby mohlo dojít k jejich ukotvení, je potřeba dalších zhruba pět setkání. Následně dítě potřebuje přibližně dvě setkání na ukončení započatého procesu a rozloučení se s terapií. V průběhu setkávání s dítětem proběhnou tři rodičovské konzultace. Jedna je na začátku, kdy si domlouváme podmínky, mluvíme o principech této metody. Další proběhne po pátém setkání, kdy se rodičů ptáme na změny, jestli nastaly. A společně probereme doporučení na “domácí práci” s dítětem. Poslední konzultace je po desátém setkání, kdy se domlouváme o ukončení nebo pokračování terapie. Postup se může individuálně měnit např. když je dítě nemocné a je „pauza“. Ovšem děti s dlouhodobými problémy, s psychiatrickou diagnózou, minimálním zázemím potřebují více času a někdy i celý školní rok, než je s klidným svědomím mohu vypustit do světa.
Často kladené dotazy
Co říci dítěti před zahájením terapie?
Obecně můžete říct, že si bude pravidelně chodit hrát za paní terapeutkou do speciální herničky. Určitě je dobré být k dítěti upřímní a nelhat mu o důvodech návštěvy herny. Důležité je vyzdvihnout potenciál pomoci a nerozvíjet problém, nezahanbovat ho a dát mu pocit, že vám na něm záleží a chcete mu pomoci.
Co říci po terapii?
Přivítejte dítě a zkuste se vyhnout vyzvídání. A už vůbec nepoužívejte otázky typu: “Byl si hodný?” dejte dítěti prostor a nechte na něm, jestli vám bude chtít vyprávět o zážitcích. Pokud si s sebou přinese nějaký výtvor například obrázek, zkuste nehodnotit. Spíš jenom popište, co vidíte “použil si takový barvy, nakreslil si tohle”.
